Rozum, rozumnost: Hebr. výrazy, jež Kral. překládají těmito slovy, ukazují, že nejde především o schopnost theoretického, abstraktního myšlení, nýbrž o praktickou schopnost jednat správně, účelně a úspěšně. Hebr. bîn, z něhož je odvozeno bîná [= úsudek] a tebûná [= chytrost], znamená děliti, rozlišovati, dávati dobrý pozor, dobře pozorovati, ale také vědět si rady [
Neh 8:2;
Ps 32:9 ;
Ps 119:34 ,
Ps 119:73 ,
Ps 119:104 ,
Ps 119:130 ,
Ps 119:144 ,
Ps 119:169]. Podobně sloveso sákal, z něhož je odvozeno sékel, překládané r. [
1Chr 22:12;
Ps 111:10;
Pro 13:15 ;
Pro 16:22 ;
Pro 19:11], znamená míti úspěch, úspěšně vyříditi, správně jednati [
Pro 21:16;
Jer 3:15]. Nabýti r-u [v hebr. tvar slovesa chákam
Pro 8:33] znamená nabýti *moudrosti.
Při tom nutno míti na paměti, že r., r-nost jsou úzce spjaty s charakterem člověka a jeho poměrem k Bohu. Je-li charakter zvrácený, je zvrácený a zatemněný i r. [
Pro 18:2;
Isa 44:19;
Hos 13:2, sr.
Eph 4:18]. Viz též
Ps 32:9;
Pro 29:7. Je příznačné pro sz myšlení, že spojuje rozum se srdcem. Kral. v Př. 15,32 a 17,16 překládají hebr. léb [= srdce] výrazem r. »Nabýti r-u« u
Job 11:12 zní v hebr. doslova »nabýti srdce«.
Job 12:3 praví přátelům, kteří se chlubili svou moudrostí, že i on má srdce jako oni, t. j. i on má r. Není divu, že SZ pokládal r., r-nost za zvláštní dar Boží [
Exod 35:31 ;
Exod 36:1; sr.
1Kgs 3:9 ,
1Kgs 3:12;
1Chr 22:12;
Ps 119:34 ,
Ps 119:73 ,
Ps 119:130 ,
Ps 119:144 ,
Ps 119:169;
Dan 1:17] a o vlastní, přirozené r-nosti měl pochybnosti [
Pro 3:5]. Bůh sám je svrchovaná r-nost [
Ps 147:5;
Pro 8:14] a tudíž zdroj všeho r-u. Z jeho přikázání lze nabýti r-nosti [
Ps 119:104]. Bázeň před ním je počátkem moudrosti i r-u [
Ps 111:10]. Tam, kde není víry, není ani r-nosti [Sr.
Deut 32:20 s v. 28]. Je to dechnutí Všemohoucího, které činí lidi rozumné [
Job 32:8]. R-ný člověk šetří Zákona Božího [
Ps 119:34;
Pro 28:7], učí se jeho přikázání [
Ps 119:73], přijímá domlouvání [
Pro 15:32], zdržuje se od hněvu [
Pro 19:11], od zlého [
Job 28:28], drží se moudrosti [
Pro 10:23], je moudrého srdce [
Pro 16:21], kráčí přímo [
Pro 15:21], spatřuje jméno Hospodinovo [
Mic 6:9], v jeho rtech je moudrost [
Pro 10:13; sr. 16,23]. R-ná manželka je darem od Hospodina [
Pro 19:14]. Dobrý r. dává milost [= přízeň,
Pro 13:15] a připravuje k přijetí umění [= pravých vědomostí,
Dan 2:21;
Pro 14:6 ;
Pro 15:14]. Proto je r-nost pramen života [
Pro 16:22] a nabytí r-nosti za každou cenu [
Pro 4:7 ;
Pro 16:16] jeho smyslem. Je pochopitelné, že Mesiáš bude naplněn Duchem r-nosti [
Isa 11:2], t. j. schopností rozlišovat mezi dobrým a zlým, aby mohl vykonávat svou soudcovskou úlohu.
Nevíme, co znamená maskîl, jež Kral. v
Ps 47:8 překládají výrazem rozumně, Zeman: uvědoměle. Je to označení druhu žalmů [v nadpisech Ž 32; 42; 44 a j. překládají Kral. tentýž výraz »vyučující«]. Snad jde spíše o vzdání pocty Bohu nebo i králi. -
Dan 8:15 se ptá na r., t. j. na smysl, význam zjeveného slova.
Dan 10:1 lze snad srozumitelněji překládat: »Pozoroval to slovo [věc, zde snad jde o královský výnos] a pochopil u vidění«.
Nz pojem r-u, r-nosti nutno chápati na pozadí SZ-a, nikoli na pozadí řecké filosofie. Ani tam, kde NZ užívá řeckého výrazu nûs [= rozum], které Kral. většinou překládají *smysl nebo *mysl, nejde o nic, co je v člověku božského, nýbrž o praktickou schopnost vnikat na př. do apokalyptických tajemství [
Rev 13:18], nebo o lidské myšlení, zmítané starostmi a upokojitelné pouze Božím pokojem [
Phil 4:7], nebo o schopnost činit určité závěry. Praví-li Pavel
Rom 1:20, že »neviditelné věci [Boží] po věcech učiněných rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a božství«, chce tím říci, že přes neviditelnost Boží [
John 1:18;
Col 1:15] přece jen od samého počátku stvoření je viditelná myslícímu člověku Boží moc a vznešenost. Je příznačné, že Pavel nemluví o Boží moudrosti a dobrotě. Zahn překládá: »Jeho neviditelná podstata, t. j. jak jeho nepomíjející síla, tak jeho božskost je od počátku stvoření spatřována, a to tak, že to, co učinil, se stalo předmětem vnímání«. Člověk může a má usuzovati z toho, co vidí kolem sebe ve vesmíru, nejen na to, že existuje skrytý Stvořitel, nýbrž i na to, jaký je. Je jeho vinou, jestliže to nečiní. Pavel ovšem ví, že pohané chodí v »marnosti mysli své« [
Eph 4:17, řecky nûs, Žilka: »jejich myšlení je prázdné«, Škrabal: »planá myšlení«, Hejčl— Sýkora: »převrácená mysl«] a odvozuje tuto prázdnotu, planost myšlení ze zatemnělosti rozumu [řecky: dianoia], t. j. z poruchy schopnosti duchovního a mravního rozpoznávání, a v posledku ve shodě se SZ-em, ze zatvrzelosti srdce [
Eph 4:18, sr. 2,3;
Col 1:21].
Řecké synesis znamená chápavost, ostrovtipnost, důmyslnost. U
Luke 2:47 vyslovují posluchači úžas nad r-ností [Žilka: chápavostí] dvanáctiletého Ježíše. U
Matt 15:16 se Ježíš podivuje nad nechápavostí učedníků [Kral.: »bez rozumu«, řecky asynetos; sr.
Mark 7:18]. Ve
2Tim 2:7 vyslovuje pisatel jistotu, že Pán dá Timoteovi úplné pochopení [Kral.: »ve všem rozum»]. Podobně v
Col 1:9 ujišťuje Pavel své čtenáře, že se nepřestává za ně modlit, aby byli naplněni poznáním Boží vůle ve veškeré moudrosti a v duchovním pochopení, t. j. v pochopení, jehož původcem je Duch svatý, takže člověk »postihne, co je podstatou spasitelného dění Božího, na čem záleží a na čem nikoli a co v dané chvíli plyne pro jeho jednání a rozhodování. Jde tu tedy o dar rozlišování jednak pokud jde o základní spasitelné pravdy, jednak pokud jde o životní orientaci« [J. B. Souček, Výklad ep. Kolos., str. 21].
Rom 3:11 je citát ze
Ps 14:2. Jde o lidi, kteří nemají správný úsudek [sr.
Eph 4:18].
Řecké logikos, které Kral. v
Rom 12:1 překládají výrazem »rozumný« [rozumná bohoslužba], většina vykladačů chápe ve smyslu »duchovní«. Chodit svatě, t. j. vydávat těla svá v oběť živou, ne zabíjenou, svatou, protože očekává plného posvěcení při vzkříšení z mrtvých [
Rom 8:10 -
Rom 8:13;
1Cor 6:13 -
1Cor 6:20], Bohu libou [narozdíl od obětí, jež Bůh nenávidí, sr.
Isa 1:11 -
Isa 1:15;
Jer 6:20;
Hos 6:6;
Amos 5:21n;
Mic 6:6 -
Mic 6:8;
Ps 40:7 a j.] odpovídá duchu sz obětí; není to sice oběť ve sz, nýbrž v duchovním slova smyslu. Protikladem této duchovní oběti nejsou sz, ani pohanské oběti zvířecí, nýbrž starý způsob života, jaký čtenáři této epištoly, většinou bývalí Židé, vedli pod Zákonem [
Rom 6:15 -
Rom 6:17 ;
Rom 7:1 -
Rom 7:6 ;
Rom 8:2n ,
Rom 8:15; sr. 2,28n; 3,27n]. Jde tu o tytéž duchovní oběti, o nichž se zmiňuje
1Pet 2:5. - Ve
2Pet 1:20 mají Kral., že výklad žádného proroctví Písma nezáleží na lidském rozumu. Kralický překlad je tu vlastně už výkladem. Žilka překládá: »Žádné proroctví Písma nepodléhá osobnímu výkladu«. Škrabal: »Žádné proroctví Písma se neřídí soukromým výkladem«. Je to polemika proti bludařům, kteří do prorockých slov vkládali své domysly. Tak jako bylo třeba Ducha sv. k vyhlášení proroctví, tak je třeba Ducha sv. k jeho výkladu. - Řecké sófronein [= jednati rozumně, rozmyslně, býti při smyslech; opak blouznění] máme v NZ u
Mark 5:15;
Luke 8:35. Jde tu o zjištění duševního zdraví uzdraveného posedlého. Téhož výrazu užívá Pavel v
2Cor 5:13. Odpůrci mu vytýkali, že blouzní [Kral. »je nesmyslný«, sr.
1Cor 14:18 ;
1Cor 12:1nn; sr. také
Mark 3:21]. Pavel odpovídá: Jsem-li »nesmyslný«, pak se to týká pouze mne a Boha, ale vůči sboru jsem byl vždycky »při smyslech«. Neboť láska Kristova ho drží pohromadě [Kral.: »víže nás«], aby udržoval kázeň a nepodléhal příliš ekstatickým stavům.
